Cirkus pictus

Svět manéže v českém umění 1800–1960

Autoři výstavy: Pavla Machalíková a Tomáš Winter

Cirkus s typickými postavami artistů, klaunů a krotitelů exotických zvířat je v umění spojován s rozmanitou symbolikou. Připravovaná výstava a publikace, která vyjde při její příležitosti, se zaměří na reflexi cirkusového světa v české tvorbě. První výraznější výtvarné ohlasy lze nalézt kolem roku 1800, kdy vznikl ojedinělý cyklus Antonína Karla Balzera, zachycující pražské vystoupení jezdecké kočovné společnosti Kryštofa de Bacha. Z těchto grafik je patrné, že cirkus se v té době stal nebývalou podívanou, přinášející nové smyslové zážitky, které se výtvarné umění snažilo adekvátně zachytit. Tento moment se odrazil i ve slavném obraze od Georgese Seurata z počátku 90. let 19. století. V českém modernismu lze sledovat zvýšený zájem o cirkus od roku 1900. Symbolika tohoto tématu se nicméně proměňovala v závislosti na povaze programového směřování jednotlivých tvůrců i uměleckých uskupení. Cirkus se stal symbolem moderního života, ale i nástrojem sociální kritiky skrze zdůraznění pozice jeho protagonistů, situovaných na okraj společnosti. V meziválečné avantgardě okruhu Devětsilu byl chápán jako důležitý zdroj proletářského a následně poetistického umění. Díky experimentům sovětských avantgardních režisérů významně zasáhl i do reformy divadla, což se projevilo i u českých autorů. Nelze přitom opomenout momenty, kdy se někteří umělci přímo ztotožňovali s akrobaty, nebo použili postavu smutného, melancholického klauna ke ztvárnění vlastních psychických stavů, případně jako prostředek reflexe celospolečenského dění. Stranou nelze nechat ani díla, spojující cirkusová vystoupení se zvýrazněním erotiky, místy posunuté až k pornografii. Výstava i kniha bude tuto širokou škálu významů sledovat do roku 1960 – do pozdních ohlasů klasické moderny v Čechách.
Připravovaná publikace, editovaná Pavlou Machalíkovou a Tomášem Winterem, bude mít úvod a čtyři kapitoly. První od Hanuše Jordana se zaměří na historii cirkusu v českém prostředí v dotyčné době. V druhé kapitole přiblíží Pavla Machalíková výtvarné práce z 19. století a bude se zabývat jejich tematikou. Další část od Tomáše Wintera bude sledovat výtvarná zachycení cirkusu v modernismu a avantgardě 20. století s důrazem na proměny přístupu k tomuto tématu. Poslední kapitola od Stanislavy Fedrové bude věnována interpretaci cirkusového světa a jeho protagonistů v české literatuře, s přesahy do oblasti divadla a filmu.
Na výstavě i v publikaci budou zastoupena jak díla známých umělců (Bohumila Kubišty, Josefa Čapka, Karla Holana, Jindřicha Štyrského, Jaromíra Funkeho, Františka Tichého, Vojtěcha Tittlebacha ad.), tak práce pozapomenutých tvůrců (Antonína Václava Slavíčka, Jaroslava Herbsta, Zdeňka Tůmy, Zdeňka Balaše aj.). Vedle výtvarných děl, zahrnujících obrazy, kresby, ilustrace, grafiku a fotografie, bude výběrově zpřítomněna i literatura s cirkusovou tématikou (S. K. Neumann, Jaroslav Seifert, Eduard Bass) a chybět nebudou ani ukázky z filmové tvorby (Jiří Trnka, Veselý cirkus).